Osvícení / Enlightenment 2012 Prague

Enlightenment
Public intervention/ light installation
Prague_ 2012

Diverting commercial lights away from billboard and pointing it on sculpture next to it
with Vojtěch Fröhlich, Jan Šimánek and Ondřej mladý

 

 

 

 

 

 

complete documentation on Flickr

ENGLISH
In the autumn of 2012 a temporary group of artist friends created a visual intervention in the public space of Barrandovský Most bridge in Prague. During a swift nocturnal action they climbed onto an illuminated billboard by the bridge road and redirected its lamps to illuminate a nearby sculpture that until then had been overshadowed by this huge advertising space. The strong light source caused “Equillibrium”, a cast-concrete sculpture by sculptor Josef Klimeš from 1989, to make an almost theatrical appearance. The huge billboard, advertising a luxury off-road car, was plunged into darkness.

The variable art group composed of visual artists and an architect thereby demonstrated both its courage and, above all, its serious interest in public space, which they expressed, for example, in a project from the previous year whereby the used a gigantic rotating billboard at the end of the same bridge as a carousel.( vimeo.com/32210404 )

This artistic action’s clear message needs no broad politico-social or cultural explanation. It is obvious that the ubiquitous visual advertising smog that has uncontrollably occupied our city since the start of “real capitalism” is a bothersome and ugly factor that is harmful to health. This phenomenon is rooted not only in the non-existing urbanistic and aesthetic vision of the custodians of our cities, but above all in the official support for the private sector to the detriment of the public space. Every day, advertising beside high-speed roads and on the facades of protected buildings convinces us that we are still in the “wild east”. The huge quantity of this advertising is a consequence of the ubiquitous corruption that means that violations of the already very liberal rules on the placement of advertising spaces are not punished. Our sense of shame is multiplied when we cross the border into he Czech Republic from Austria or Germany, where strict laws exist and, above all, are enforced.

Although this artistic and politically motivated activity is a manifestation of civic disobedience, the action is certainly not illegal because, on the contrary, it partially redresses the unlawful conduct of the advertising industry. By placing the billboard so close to the statue that you can jump from one to the other, this industry violated both the sculptor’s and the bridge designer’s copyright. The maker of the sculptor told us that employees of an advertising agency visited him in his studio to get hi to sell the copyright to the sculpture which, they thought, could be an ideal pedestal for an advertisement.
The eighty-six year old Josef Klimeš turned down the highly lucrative offer and threw the advertising agents out of his studio. Not long afterwards they installed a billboard in front of his peace anyway, and now it is entirely hidden from the road by a gigantic advertising space.

This artifact, like almost all abstract works of art installed in the public space during the communist period, has been labelled a communist nonsense; it was ignored, received insufficient maintenance, and gradually disappeared beneath an over -layer of advertising and run-of-the-mill graffiti. In the glare of floodlights, however, it is clear that it has lost nothing of its power.

The audacity of the work and monumental affect of the sculpture are also evidenced by the fact that it was locally nicknamed „The Conqueror Worm“, referencing the huge desert creature that is a symbol of the liberation of the planet Dune in the eponymous sci-fi film by David Lynch. Can the partisan actions of the Fremen save out planet from ubiquitous advertising, a tool of corporate manipulation and a symbol of government corruption? Acting this way, Vojtěch Fröhlich, Ondřej Mladý, Jan Šimánek and Vladimír Turner, responded to activist Jordan Seiler’s call to take over the regulation of public space: „The advertising industry shows how the system in general behaves towards outré society, treating like a commercial item… It is up to us, the public, to take back the control over the public space!“

ČESKY

Dočasná skupinka přátel angažovaných umělců provedla na podzim roku 2012 vizuální intervenci do veřejného prostoru Barrandovského mostu v Praze. V průběhu rychlé noční akce vylezli na osvětlený Billboard u silnice mostu a přesměrovali jeho lampy, tak aby osvětlovali blízkou plastiku, která byla do té doby zastíněná touto obří reklamní plochou. Ze tmy se tak vlivem silného zdroje světla teatrálně objevila do té doby téměř neviditelná socha z litého betonu „Rovnováha“ od sochaře Josefa Klimeše z roku 1989. Obří billboard v té době propagující luxusní terénní automobil se naopak propadl do temnoty.
Proměnlivá umělecká skupina sestavená z vizuálních umělců a architekta tím demonstruje nejen svoji odvahu ale především svůj seriózní zájem o veřejný prostor, jež vyjádřily například projektem z předcházejícího roku, kdy na úpatí stejného mostu využily gigantický otočný billboard jako kolotoč.
Jasné poselství této umělecké akce nepotřebuje jeho široké politicko-sociální ani kulturní vysvětlení. Je zřejmé, že všudypřítomný reklamní vizuální smog, který s nastupujícím „reálným kapitalismem“ nekontrolovatelně  okupuje naše města je obtěžujícím, neestetickým a zdraví škodlivým faktorem. Tento fenomén má podhoubí nejen v nulové urbanistické a estetické vizi správců měst, ale především v oficiální podpoře soukromého sektoru na úkor prostoru veřejného.  Reklamy kolem rychlostních silnic i na fasádách chráněných domů nás denně ubezpečuje, že jsme stále ještě na „divokém východě“. Jejich četnost je důsledkem všudypřítomné korupce, která zapříčiňuje, že nejsou trestána porušení už tak velmi liberálních pravidel o umístění reklamních ploch. Pocit studu můžeme zažít nejintenzivněji, pokud přejíždíme hranice do Čech z Rakouska nebo Německa, kde existují a jsou hlavně vymáhány přísnější zákony.
Konktrétně tato umělecká a politicky angažovaná aktivita je sice projevem občanské neposlušnosti, ale zdaleka není akcí ilegální, protože naopak částečně napravuje protizákonné jednání reklamního průmyslu. Ten tím že umístil billboard před sochu tak blízko, že se z něj na sochu dá přeskočit, porušil autorský zákon sochaře i architekta mostu.  Autor plastiky vypověděl, jak za ním do ateliéru přišli agenti reklamní agentury, aby jim prodal autorské práva na sochu, která by mohla podle nich ideálně sloužit jako sokl pro reklamu. Osmdesáti šestiletý Josef Klimeš velmi lukrativní nabídku odmítl a agenty ze svého ateliéru vyhodil. Nedlouho potom mu stejně osadili billboard před jeho dílem, tak že je z pohledu od silnice zcela zastíněno gigantickou reklamní plochou.
Důležité je také připomenout, že unikátní brutalistní most od světově uznávaného architekta Karla Filzaka, byl podle přání tehdejší politické garnitury projektován jako most Antonína Zápotockého a měl být původně „vyzdoben“ monstrózní socrealistickou bronzovou figurou druhého komunistického presidenta. Ale díky angažovanosti architekta a úpadku cenzury koncem 80. let bylo upuštěno od propagandistického generelu a byl nahrazen abstraktním výtvarným generelem, který realizoval sochař monumentálních forem Josef Klimeš. Ten místo toho vzdal holt technickým možnostem litého betonu a mimořádné inženýrské úrovni dopravní stavby a vytvořil monumentální 7 x 8 m rozměrnou plastiku „Rovnováha“ postavenou na relativně malém bodě, jehož sokl – pylon je ovšem zapuštěn hluboko do písčitého břehu Vltavy. Samotný tvar pak vychází ze stylizovaného geologického řezu vltavského koryta, které od Barrandovských skal kaskádovitě klesá dolů, aby zvolna stoupal na druhé straně. Přesto byl tento artefakt jako bezmála všechny abstraktní umělecká díla ve veřejném prostoru osazená za minulého režimu označován jako komunistický nesmysl, byl ignorován, nedostalo se mu údržby a pod nánosem reklamy a tuctové graffiti se postupně vytrácel. V záři reflektorů se ale ukazuje, že ze své působivosti nic neztratil.
Odvahu díla a monumentální účinek sochy dokazuje i to, že ji místní slovesnost přisoudila označení „Červ Dobyvatel“ podle obřího pouštního tvora symbolem osvobození planety Duna, ze stejnojmeného sci-fi filmu od Davida Lynche. Mohou zachránit naši planetku od všudypřítomných reklam, nástrojem korporátní manipulace a symboly vládní korupce partizánské akce Fremenů? Jako tak učinili Vojtěch Fröhlich, Ondřej Mladý, Jan Šimánek a Vladimír Turner, kteří realizovali výzvu k samosprávě veřejného prostoru aktivisty Jordana Seilera: „Reklamní průmysl ukazuje, jak se systém obecně chová k naší společnosti, jedná s ní jako s obchodním artiklem…  Je na nás na veřejnosti, abychom znovu převzaly kontrolu nad veřejným prostorem!“,

Text: Pavel Karous